Cesta od repliky ke švýcarským hodinkám

Máme pro vás další článek z naší červnové soutěže o hodinky Wenger. Náš zákazník Václav Pospíšil nám v něm poví o své cestě k hodinkám. Taky se chcete zapojit do jedné z naších soutěží? Podívejte se na naší aktuální soutěž na www.helveti.cz/soutez.

Moje první hodinky byly ty nejjednodušší digitálky, byly modré a pamatuju si, že mě mátl americký formát data 🙂 Ale o těch se dnes rozepisovat nebudu. Popíšu vám svou cestu k mechanickým hodinkám a ke svému nákupu u pana Štencka v Helveti.cz.

Obě moje babičky měly natahovací hodinky. Velmi se mi líbil ten princip čistě mechanického strojku, který funguje na stejném principu jako hračka na klíček. Ale současně se mi jako dítěti nelíbila ta povinnost hodinky každý den natahovat. Protože když se hodinky zastaví, vy to zjistíte až cestou na autobus a pak nebudete mít možnost si je podle něčeho správně nastavit. Třeba podle rozhlasu; mobily za mého dětství ještě nebyly vůbec rozšířené, a za života mých babiček už vůbec ne 🙂

A potom jsem jednoho dne od kamaráda zjistil, že existují hodinky, které se samy natahují jen tím, že při chůzí pohybujete rukou! On už v té době měl několik kousků a ty co měl v tu chvíli na ruce zvažoval prodat. Tak jsem je od něj koupil. Byly to čínské automatické hodinky Parnis. Stály mě zhruba tolik, jako měsíční poplatek za koleje.

Parnis dělají napodobeniny různých známých značek a různých stylů. Najdete u nich potápky ve stylu Rolexu, pilotky ve stylu IWC nebo jako v mém případě elegantnější a jemnější ve stylu opět IWC nebo také Tag Heuer. Musím říct, že oproti jiným čínským automatům v ještě levnější kategorii (ano, i takové jsou), mě Parnis přesvědčil o velmi dobré kvalitě v porovnání s cenou. No ale ta cena je samozřejmě něčím vykoupena.

Vlevo IWC IW371446 v hodnotě kolem 150 tisíc korun. Vpravo jejích kopie Parnis Portugal Style za 2 tisíce korun.
Čínský strojek Seagull 2542

Po pár dnech jsem totiž zjistil, že se při nošení zpožďují o několik minut denně. Chvíli jsem to toleroval, protože jsem byl pořád nadšený z té představy, že se hodinky udržují v chodu tím, že je nosím. Ale nakonec jsem se stejně pokusil najít servis, který seřizuje mechanické strojky. Bohužel jsem neuspěl, protože žádný z hodinářů v Praze tyhle “podřadné” hodinky neopravuje. Prý je neumí otevřít. Nakonec jsem hodinky odložil. Abych je po čase vytáhl a osudově podřel sklíčko. Holt nebylo safírové…

Pár dalších let ve mě tato zkušenost zrála. K mému životnímu jubileu mi manželka chtěla dát něco výjimečného a já si přál dostat konečně ty pravé automaty. Na doporučení od jiného kamaráda jsme zašli do Helveti. Před tím jsem ještě byl párkrát očumovat v hodinářstvích při návštěvách nákupních center. Ale v Helveti měli skutečně objektivně kvalitnější a rozmanitější nabídku, než byl ten mainstream v nákupáku.

Po odborném výkladu pana Štencka o základních vlastnostech, které je potřeba zohlednit při výběru hodinek, jsme dospěli ke značce Certina. V rámci rozumné ceny, měly jejich hodinky decentní a atraktivní design a hlavně jednu libůstku. Rezervu nátahu na 80 hodin. To znamená, že vydrží celý víkend a v pondělí pořád jdou. Napadá mě parafráze inzerátu na ojetá auta: jen sednout a jezdit – jen nasadit a nosit. Akorát, že v případě Certiny je to pravda.

Než jsem do Helveti přišel, moc jsem značku Certina neznal. Zaujala mě želva na rotoru nátahu, která mi ve spojení s hodinkami nedávala moc smysl. Pan Štencek mi ve zkratce vyložil historii firmy a jaká je jejich tradice, kde kromě přesnosti hraje nejdůležitější roli robustnost. A ta želva resp. její krunýř symbolizuje odolnost.

Certina C029.407.16.051.00
Švýcarský strojek ETA 2824

Výběr konkrétně padl na model Certina C029.407.16.051.00 (tenhle model již dostupný není, ovšem máme v nabídce dost podobné a o něco dostupnější Certina DS-1 Automatic C006.407.16.051.00 – pozn. red.). Tedy, jak bylo řečeno, osmdesáti hodinová rezerva nátahu, datumovka, safírové sklíčko (to je důležité!), elegantní motýlová spona a také ručičky s fluorescencí. Zrovna ta fluorescence by byla asi jediná muška na jinak skvělých hodinkách. Moc dlouho totiž nevydrží.

Hodinky mám v tuto chvíli dva roky. Kdo by to byl řekl, jak ten čas letí. A hodinky pořád jdou, sklíčko je stále bez šrámu a přes průhledné dýnko je ten strojek pořád stejně fascinující. Další jubileum je sice daleko, ale už samozřejmě pošilhávám po něčem lepším. Doufám, že do té doby v Helveti rozšíří portfolio už o poněkud dražší značky a já si u nich budu moct vybrat třeba Tag Heuer nebo Omega. IWC budou až na důchod. I když třeba Junkers nebo Junghans vypadají taky velmi dobře.

Musím se přiznat, že jsem v Helveti z důvodu obrovské spokojenosti v průběhu let udělal ještě pár dalších obchodů a dál šířil jejich dobré jméno, když se mě někdo zeptal, kde jsem ty své super hodinky koupil. Vám doporučuji dělat to samé!

Autor: Václav Pospíšil

Tento článek byl napsán v rámci naší soutěže. Chcete se také ucházet o hodnotné ceny? Právě probíhá naše soutěž o hodinky Swiss Military Hanowa 5230.04.007 – stačí jen poslat kreativní fotku!

Rádi si čtete naše články? Navštivte také náš e-shop s hodinkami.
Přihlaste se k odběru novinek:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *