Nejspíše se vám bude zdát pošetilé vyslovit v jedné větě jména Casio G-Shock a Rolex Submariner, nicméně není zbytí. Tyto hodinky mají společného více, než by se mohlo zdát, přestože na první pohled by nemohly být více odlišné.
Jedny jsou nekompromisní, účelový nástroj, na který našinec finančně snadno dosáhne, zkrátka quartzový, digitální, plastový. Ty druhé jsou epitomem aspirativního luxusu od značky, kterou zná téměř každý, ale jen málokdo její výrobky vlastní, jsou mechanické, analogové, ocelové. Nebo dokonce zlaté. Když se ale podíváme pod povrch, do jejich DNA, v něčem si přeci jen podobné jsou. O čem konkrétně že se to budeme při pokusu o srovnání nesrovnatelného bavit?
Se známým fotbalistou Václavem Jurečkou (SK Slavia Praha) jsme navázali spolupráci a rozhodli jsme si s ním víc popovídat o hodinkách, fotbalu a jestli to jde k sobě dohromady.
Jaký vztah obecně k hodinkám máš? Jak sis k nim hledal cestu? Vztah k hodinkám mám kladný, je to pro mě něco, co mi připomíná události a vážou se na ně citové příběhy mého života. Vždy jsem měl hodinky, které mi připomínaly důležité části a milníky ať už osobního života nebo kariéry.
V prvním díle seriálu jsme si představili základní kalendářní komplikace (funkce), následovaly další dva díly o datumovce a dni v týdnu a nyní se podíváme na úplný kalendář a roční kalendář. Tyto komplikace už si u mechanických hodinek (celý seriál se točí kolem hodinářsky zajímavých modelů, které nepohání baterie) vyžaduje jistou dávku zručnosti výrobce, což se samozřejmě odráží i v cenách těchto hodinek.
Rozdíl mezi úplným a ročním kalendářem není na číselníku na první pohled patrný, obě provedení zobrazují den v měsíci, den v týdnu a kalendářní měsíc. Proto si nejprve povíme o rozdílu mezi těmito řešeními a potom se podíváme na vybraná zobrazení těchto komplikací a jejich výhody a omezení.
Znázornění dne v týdnu má na cifernících mnoho podob.
V prvním díle jsme si představili základní kalendářní komplikace (funkce), ve druhém díle jsme se podívali na nejčastější možnosti zobrazení funkce data (date). Tématem tohoto dílu je přiblížení další významné kalendářní komplikace – dne v týdnu (day). Tato funkce zobrazuje, který ze sedmi dnů v týdnu právě je. Komplikace je to celkem častá, a proto se můžete setkat i s velmi nápaditými řešeními jejího zobrazení. A dozvíte se také o tom, jak se Rolexy s touto komplikací staly ještě slavnější díky Marilyn Monroe.
V minulém díle seriálu jsme si představili základní kalendářní komplikace, neboli všechny funkce související se znázorněním časových úseků, které překračují 12 hodin. Cílem tohoto dílu je podívat se pořádně na to, v jakých podobách můžeme najít na číselnících datumovku. Je to jednoduchá komplikace, která je ale zároveň nejužitečnější a nejpoužívanější. Kde se na číselnících vůbec vzala a v kolika podobách se s ní potkáte?
Přelom 19 a 20 století se nese ve znaku rychlého technologického pokroku. Výroba se stává stále levnější a mnohem více lidí má nyní příležitost vydělat si větší obnosy peněz. Technologický vývoj jde ruku v ruce se společenským vývojem, a tak i obyčejní lidé si začínají dovolovat věci, které byly předtím dostupné pouze nejbohatší vrstvě obyvatelstva. Volebním právem začínaje a rozvojem hromadné dopravy konče. Vše se stává přístupnějším, vše se zrychluje. V tomto novém, chaotickém světě je těžké se vyznat, a tak stále stoupá potřeba jistot, které umožní okolí lépe pochopit. Jistot jako čas. Jsme ještě hodně daleko od dob quartzů nebo gps a veškeré měření probíhá pouze za pomocí mechaniky. Navíc potřeba přesné metody na určování času už dávno není pouze námořnickou záležitostí, ale potřebuje ji pořád větší část společnosti. Od výpravčích, přes businessmany až po vojáky. Ale jak si mohl být tehdejší obyvatel jistý, že zrovna ten model hodinek, které si hodlal zakoupit, půjde přesně? Tady pomohla astronomie. Lidstvo konečně disponovalo technologií, která nám umožnila přesné pozorování tajemných objektů na nebi. Po Evropě začínají vznikat observatoře a nejlepším místem se stávají Alpské vrcholky ve Švýcarsku.
Potápěčské hodinky, jak je známe dnes, jsou triumfem designu, kvalitních materiálů a precizního zpracování. Jak jsme se ale dostali od dob kapesních hodinek až k hodinkám, které dokáží fungovat i na nejhlouběji položených místech naší planety?
SC: Okey, Houstone. Eh, měli jsme tady problém. CAPCOM: Tady Houston. Ještě jednou prosím? SC: Houstne, měli jsme problém. Výpadek proudu na sběrnici B.[1]
Houstone, měli jsme tady problém. Touto větou začíná jeden neuvěřitelný příběh o záchraně třech amerických astronautů, kteří se ocitli daleko ve vesmírů ve vážně poškozené kosmické lodi. Zkrat v elektrickém obvodě způsobil explozí jedné kyslíkové láhve a ta zase roztrhla vnější hliníkový plášť servisního modulu kosmické lodě. Z lodi rychle uniká kyslík. Na palubních přístrojích v průběhu dvou sekund začínají naskakovat nové a nové chybové hlášky. V tomto momentě se astronauti už nepohybovali na bezpečné translunární dráze, která by je bez dalšího zavedla zpátky na Zem. Domů to měli 321 860 kilometrů. Aby se vrátili, museli nutně provést sérii několik přesně odměřených zážehů motorů. Ale to teď nebylo hlavní starostí naší trojice hrdinů. Velitel kosmické lodě, Jim Lovell, totiž vidí nejakutnější problém. Přes průhled jasně pozoruje, jak jim z lodě do vesmíru utíká kyslík. Tlak v jedné nádrží je na nule, v druhé vytrvale, a hlavně rychle klesá. Nezbývá jim nic jiného než přepnout přívod kyslíku na nádrže v lunárním modulu určeném pro přistání na Měsíci. Problém byl v tom, že v těch nádržích měli dostatek kyslíku pro dva astronauty na dva dny. Oni byli na palubě tři, a cesta domů jim bude trvat dny čtyři. Navíc kyslík nepotřebovali pouze k dýchání, ale taky k výrobě elektřiny. Museli tedy šetřit. Pořádně. V provozu nechali pouze nejdůležitější elektrické systémy, vše ostatní, včetně topení a navigačního systému vypnuli.
